Nejčastěji recitovanou mariánskou modlitbou je bezesporu andělské pozdravení Zdrávas Maria, Ave Maria. Připomínáme si slova nebeského posla, který Marii sděluje, jaký má Bůh s ní záměr: Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha. Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Následně zaznívají slova Alžbětina, kterými se církev po staletí obrací k Matce Boží: Požehnaná tys mezi ženami a požehnaný plod života tvého! Tím plodem je Ježíš, náš Pán a Spasitel.
Druhá část modlitby, která začíná oslovením „Svatá Maria“, nemá svůj původ v Písmu svatém, ale je pozdější, až z 15. století. Tuto druhou část modlitby se modlíme jako odpověď na dříve řečená andělova a Alžbětina slova. Je to odpověď církve na Boží slovo. Také my poznáváme v Marii jedinečné dílo stvoření, tu, která je Bohem vyvolená. Protože je plná milosti, voláme: Svatá Maria! V Marii vidíme tu, jíž svatá Alžběta nazvala požehnanou pro plod jejího života. Bůh sám si v ní učinil svůj příbytek. Proto voláme: Matko Boží! Po oslovení „Svatá Maria, Matko Boží“ následuje pouze jediná prosba: „Pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší.“ Tak se stává modlitba Ave Maria přímo odkazem na Ježíšova slova, abychom nebyli zbytečně upovídaní v modlitbě. Bůh přece ví, co potřebujeme.
Po oslovení, kterým jsme se obrátili na svatou Pannu a požehnanou Matku, stačí říci jediné: aby se za nás Maria u svého Syna přimlouvala. Kdy? Stále. Nepřetržitě, po celý život. Zvláště o to stojíme nyní: v našem osobním životě, v zaměstnání, v práci i odpočinku, v každé životní situaci. Myslíme však i na to, co teprve přijde. Slovy pak jmenujeme hodinu naší smrti jako rozhodující metu našeho života.
Otec Jeroným ve svém Předzpěvu k andělskému pozdravení píše: Ó má Matko, po celý můj život jsi mne držela za ruku. Mohlo by se stát, že bych v této hodině ucítil, jak se tvé prsty rozvírají a jak mě tvá ruka pouští? Zajisté ne! Kdyby tvá sebejistá ruka pustila mou, bylo by to určitě proto, aby uchopila cíp tvého pláště a přikryla mě jím. Matko mého dlouhého putování, Matko, ano zahal mne v tomto pro mne vrcholném okamžiku do záhybů svého pláště, a až si budu jist, že jsem prošel dveřmi, zničehonic z něho vykouknu, abys slyšela můj smích, smích dítěte, které se směje a směje, neboť se mu díky péči Matky vše podařilo!
Svatá Maria, Matko Boží, oroduj za nás!